Stavba: za-/zá- -(í), kde (í) reprezentuje soubor koncovek vzoru stavení.

I. Cirkumfixem za-/zá- -í, tj. předponou za- (předložkového původu) a koncovkou -í, se tvoří substantiva ze substantiv, resp. předložkových spojení za + substantivum. Koncovka -í, kterou se deriváty zařazují ke jménům středního rodu vzoru stavení, se připíná k základu, který dává výchozí substantivum. Prefix má většinou podobu zá-, výjimkou jsou zahraničí, Zavolží, Zakavkazí, Zakarpatí, Zabajkalí. U proprií existují ojediněle i dublety (Zaříčí/Záříčí); kolísání Zamoskvorečí/Zámoskvořečí jde na vrub rozdílných představ o náležité adaptaci při překládání z ruštiny. Součástí formantu jsou vedle prefixu a koncovky také obvyklé vokalické a konsonantické alternace: h > ž (práh → zápraží), k > č (tok → zátočí), ch > š (ticho → zátiší), r > ř (ňadra → záňadří), t > ť (kout → zákoutí), nepravidelně i c > č: (hranice → zahraničí × pec → zápecí).

Cirkumfixem se tvoří především (1) názvy míst podle toho, za čím leží: zázemí, záhoří, zahraničí, zápolí, zálesí, zámoří. Místa na lidském těle označují slova zápěstí, záňadří, záprstí, zánártí, záloktí. Místa v domě/budově označují slova zádveří, zápraží, zástolí, zápecí, zákampí (kamp ,vazba trámů‘), zákulisí v divadle, zákoutí (místo v koutě). Takto utvořená bývají i (1a) propria Záhoří, Záluží, Záboří, Zavolží, Záporoží (z rus. porog/Porog ,práh‘). Motivačně nezřetelné je dnes Zálší (← záolšie, za olšemi). Obraznou motivaci mají substantiva (1b) závětří ,místo za větrem, kde nefouká‘, zátiší ,tiché
místo‘.

Některá substantiva se užívají ve (2) specifických, příp. terminologických významech: např. v tiskařské terminologii záhlaví, zápatí, ve výtvarném umění zátiší ,skupina menších předmětů a její zobrazení‘; někdy jde o zabstraktnění, např. zákulisí ‚to, co je skryté‘, zázemí ‚to, co skýtá jistoty‘, záhrobí, zásvětí ‚to, co se týká posmrtné/nadpozemské existence‘, zákampí ,něco odlehlého/temného, co je třeba osvětlit‘ – kolokace jazykové zákampí.

V korpusech lze najít řadu slov s jediným dokladem, nerozpoznaných automatickou morfologickou analýzou, a to nejen mezi proprii, ale i u apelativ: zádomí, zásklepí, zákvětí, zápeklí, zákopí, záklasí.

Od deverbativ jsou okrajově tvořena substantiva označující (3) prostředky: závaží, tedy prostředek k měření váhy/ k (vy)vážení, a bradlo → zábradlí, tedy zábrana (etymologicky souvisí se slovesem bránit).

II. Cirkumfix zá- -í lze synchronně segmentovat u (4) adverbiální spřežky vzápětí, která vznikla ustrnutím předložkového pádu v zápětí, v němž figuruje substantivum tvořené cirkumfixem za- -í (za + pata). Jedná se o monokolokabilní užití v adverbiálním významu. Spřežka vzápětí má mnohonásobně vyšší výskyt než slovní spojení v zápětí (5.788 výskytů : 77 výskytům v korpusu SYN2010).

Za slova odvozená cirkumfixem za/zá- -í nepokládáme: a) substantiva náhodně začínající na řetězec za a končící na í (září, propria jako např. Zabí), b) substantiva tvořená sufixem -í (Zaječí, záští, záspí), substantiva tvořená sufixy, které mají ve své struktuře koncové í (► -ství, ► -ctví, ► -í – především dějová jména na -n(í)/-t(í); viz výše formulace dotazu).