slovník afixů užívaných v češtině
Josef Šimandl ed.
Stavba: za-/zá- -(í), kde (í) reprezentuje soubor koncovek vzoru stavení.
I. Cirkumfixem za-/zá- -í, tj. předponou za- (předložkového původu) a koncovkou -í, se tvoří substantiva ze substantiv, resp. předložkových spojení za + substantivum. Koncovka -í, kterou se deriváty zařazují ke jménům středního rodu vzoru stavení, se připíná k základu, který dává výchozí substantivum. Prefix má většinou podobu zá-, výjimkou jsou zahraničí, Zavolží, Zakavkazí, Zakarpatí, Zabajkalí. U proprií existují ojediněle i dublety (Zaříčí/Záříčí); kolísání Zamoskvorečí/Zámoskvořečí jde na vrub rozdílných představ o náležité adaptaci při překládání z ruštiny. Součástí formantu jsou vedle prefixu a koncovky také obvyklé vokalické a konsonantické alternace: h > ž (práh → zápraží), k > č (tok → zátočí), ch > š (ticho → zátiší), r > ř (ňadra → záňadří), t > ť (kout → zákoutí), nepravidelně i c > č: (hranice → zahraničí × pec → zápecí).
Cirkumfixem se tvoří především (1) názvy míst podle toho, za čím leží: zázemí, záhoří, zahraničí, zápolí, zálesí, zámoří. Místa na lidském těle označují slova zápěstí, záňadří, záprstí, zánártí, záloktí. Místa v domě/budově označují slova zádveří, zápraží, zástolí, zápecí, zákampí (kamp ,vazba trámů‘), zákulisí v divadle, zákoutí (místo v koutě). Takto utvořená bývají i (1a) propria Záhoří, Záluží, Záboří, Zavolží, Záporoží (z rus. porog/Porog ,práh‘). Motivačně nezřetelné je dnes Zálší (← záolšie, za olšemi). Obraznou motivaci mají substantiva (1b) závětří ,místo za větrem, kde nefouká‘, zátiší ,tiché
místo‘.
Některá substantiva se užívají ve (2) specifických, příp. terminologických významech: např. v tiskařské terminologii záhlaví, zápatí, ve výtvarném umění zátiší ,skupina menších předmětů a její zobrazení‘; někdy jde o zabstraktnění, např. zákulisí ‚to, co je skryté‘, zázemí ‚to, co skýtá jistoty‘, záhrobí, zásvětí ‚to, co se týká posmrtné/nadpozemské existence‘, zákampí ,něco odlehlého/temného, co je třeba osvětlit‘ – kolokace jazykové zákampí.
V korpusech lze najít řadu slov s jediným dokladem, nerozpoznaných automatickou morfologickou analýzou, a to nejen mezi proprii, ale i u apelativ: zádomí, zásklepí, zákvětí, zápeklí, zákopí, záklasí.
Od deverbativ jsou okrajově tvořena substantiva označující (3) prostředky: závaží, tedy prostředek k měření váhy/ k (vy)vážení, a bradlo → zábradlí, tedy zábrana (etymologicky souvisí se slovesem bránit).
II. Cirkumfix zá- -í lze synchronně segmentovat u (4) adverbiální spřežky vzápětí, která vznikla ustrnutím předložkového pádu v zápětí, v němž figuruje substantivum tvořené cirkumfixem za- -í (za + pata). Jedná se o monokolokabilní užití v adverbiálním významu. Spřežka vzápětí má mnohonásobně vyšší výskyt než slovní spojení v zápětí (5.788 výskytů : 77 výskytům v korpusu SYN2010).
SYN2010
1. Dotaz [lemma="[Zz][aá].*í" & lemma!="(.*[sc]tví)|(.*[nu]tí)|(.*[aáeě]ní)|(.*[blpšvž]ití)|
(.*[rv]ytí)|(.*[jčls]etí)|(.*[ds]utí)|(zapětí)|(.*vátí)|(.*hřátí)|(.*jmutí)|(září)|(záští)|(záspí)" & tag
="NNN.*"] dává 56 lemmat, z toho relevantních 54.
2. Dotaz [lemma="[Zz][aá].*í" & tag="X.*"], n- filtr dotaz [lemma="(.*[eěaá]ní)|(.*nutí)|
(.*[sc]tví)|(.*oucí)|(.*ící)" & lemma!="Zábraní"] dává 164 lemmat, z toho relevantních 23.
Celkem počítáme se 77 relevantními lemmaty.
19 lemmat s nejvyšším počtem dokladů: zahraničí (↖1) 10.306, zázemí (↖1/2) 2.777, zábradlí (↖3) 1.893, zákulisí (↖1/2) 898, zámoří (↖1) 701, zátiší (↖1b/2) 395, závaží (↖3) 311, zápraží (↖1) 294, záhlaví (↖1/2) 242, závětří (↖1b) 203, záhrobí (↖2), 170, Záhoří (↖1a) 73, zápětí (↖4) 77, zádveří (↖1) 57, zásvětí (↖2) 47, záňadří (↖1) 46, Záluží (↖1a) 40, Záboří (↖1a) 34, zámezí (↖1) 29.
Z dalších: Zálesí (↖1a) 28, Zálší (↖1a) 20, Záblatí (↖1a) 19, zápatí (↖2) 14, záhoří (↖1a) 8, zápecí (↖1) 6, Zakarpatí (↖1a) 5, zátočí (↖1) 3, zášeří (↖1) 3.
Za slova odvozená cirkumfixem za/zá- -í nepokládáme: a) substantiva náhodně začínající na řetězec za a končící na í (září, propria jako např. Zabí), b) substantiva tvořená sufixem -í (Zaječí, záští, záspí), substantiva tvořená sufixy, které mají ve své struktuře koncové í (► -ství, ► -ctví, ► -í – především dějová jména na -n(í)/-t(í); viz výše formulace dotazu).
KO